-> Annie's Trip - Pocket Album (2006): RECENZE DEMA ze serveru Metalopolis

Je to vždy příjemný pocit, když recenzent čas od času narazí na nějaký opravdu zajímavý demosnímek pro něho do té doby neznámé kapely, o které je na základě toho přesvědčen, že o ní do budoucna ještě určitě uslyší. Přesně tímto případem jsou brněnští ANNIE´S TRIP, kteří na počátku letošního roku nahráli svou již čtvrtou demo nahrávku nazvanou velmi stylově „Pocket Album“. Tato čtyřčlenná post rock ´n ´rollová kapela, shlukující se zejména okolo nadějného kytaristy a skladatele Aivna, existuje již něco málo přes pět let a na nových skladbách je tato zkušenost sakra znát. Jejich styl sice není vysloveně originálním pojetím současného rocku, ale je podávaný s patřičnou ujasněností a razancí. Sehraní, přesvědčivý, zbytečně se nepřehrabující v nesmyslech, které stejně většina ostatních kapel dělá na efekt. Mám rád když kapely přesně vědí, co chtějí.
Nevím, jak dlouho vznikal materiál na toto pěti písňové demíčko, ale celé to působí velmi vyváženě a plynule. Zvuk je velmi dobrý a skladby poskládané přesně tak, aby na jednu stranu nepůsobily přeplácaně a naopak, aby se nestaly jen plytkými kolovrátky. Tedy od úvodních hlasitějších věcí „Glass Inside“ a „Jaws Of Straw“ (asi nejsilnější skladba) až po intimnější závěr v podobě „Pocket Angel“ jde o velmi sourodý a stejně tak rušivých a nepředvídatelných momentů prostý komplet moderní hard rockové hudby. Upoutá zejména funkční kytarová práce Aivna, který hraje výhradně ve prospěch skladeb. Přestože by se tento kytarista mohl pochlubit i daleko více (zde umístěná sóla jsou vynikající), neděje se tak (což je jenom ku prospěchu věci/skladeb). Skladby nejsou zbytečně narušovány okázalou virtuozitou a kytarovým chlubičstvím, kterému někteří kolegové ještě stále říkají progresivní rock. Právě naopak, ANNIE´S TRIP vědí, že písně musí především bavit, ne sloužit jako výkladní skříň instrumentálních schopností. Hudbu Brňanů bych ze zahraniční scény asi nejvíce přiblížil ke Slashovým VELVET REVOLVER nebo ke grungeovým hrdinům minulé dekády STONE TEMPLE PILOTS, a to zejména díky zpěvákovu podobnému zabarvení hlasu se Scottem Weilandem (nejvíc je to zřejmé v „Jack F. Nicholson“ asi nejtvrdší skladbě celku) a lehce zahuhlanému níže položenému zvuku kytar. Přestože vyjadřovací forma doznala na nahrávce „Pocket Album“ moderních tvarů, je jasné, že se „Annička výletnice“ drží především klasického pojetí rocku, tedy kytarového stylu vycházejícího z bluesových kořenů. Co však mírně pokazí reputaci je prakticky málo obměňovaný zpěvákův projev (vyjímky „Jack F. Nicholson“ a „Jaws Of Straw“), který v určitých fázích působí celkem otřele. To je však jen kosmetická vada. Chápejte to tak, že MoJoker není vůbec špatným pěvcem, právě naopak, jen by se nemusel stále tolik upínat k jediné poloze, která je jeho přirozenosti nejbližší. Co takhle zkusit příště s hlasem více experimentovat a zariskovat? Pokud by snad kapela měla zájem v něčem zvýšil svoji progresi, tak bych to určitě viděl na různorodější práci s vokály. Je dobře známou věcí, že zpěvák kolikrát nejvíc ovlivní poutavost kapely. Celkově však s nahrávkou „Pocket Album“ nemám nejmenší problém. Albu bych dal asi o něco méně, ale u demáče je to za osm.

Stray

 

 -> Annie's Trip - Pocket Album (2006): RECENZE DEMA ze serveru Whiplash

Anička je na tripu! Cože? Ne, nejedná se o konstatování, že nějaká moje známá požila drogu, ale je to název rockové skupiny z Brna - Annie´s Trip – tedy abych byl přesný. Tyto kluky sleduji již nějaký ten čas a čím více je poznávám, tím více si připadám jako bych byl na nějaké droze taky? Většinou je potkávám na různých festech,koncertech, kterých se kluci zúčastňují poměrně často(mimo jiné mají za sebou spoustu akcí po boku takových muzikantů, jakými jsou např.: Post-It, Blue Effect Radima Hladíka, Season Band Michala Pavlíčka, Benedikta, Vltava, Robson, Lord Bishop…). Jejich pohodová rocková muzika se mi líbila hned od začátku, ale počínaje předloňským demo snímkem „The White One“ (kdy skupina prodělala personální výměnu na postu zpěváka) si mě tato čtverka získala nadobro. Čím? Svojí nadmíru „šťavnatou“ muzikou, neutuchající energií na koncertech, mladistvou drzostí, pozitivní náladou čišící z jejich muziky od první do poslední noty a zápalem pro věc. To vše se také objevilo i na letos vydaném nosiči nazvaném „Pocket Album“ (Kapesní album - přeloženo do češtiny…výborný název pro mini CD mimochodem! ).
Když tady píšu o této kapele, musím zmínit, že všichni čtyři kluci jsou velice zruční muzikanti, no a od toho se určitě odvíjí také věci další. Často si některé skupiny(hlavně u muziky podobné této vystačí s pár akordy a melodiemi a je vymalováno. Ne však tito, žádné laciné popěvky pro obšťastnění puberťaček. Poctivá hudba! Časté střídání nálad, tempa či hudebního ekvilibrismu… je u nich úplně normální. Výborný, charismatický, trošku výstřední a občas na koncertech amokem posedlý zpěvák, zruční básák s bubeníkem a na závěr to co (dovolím si tvrdit) dělá Annie´s Trip super kapelou – kytarista. Ten člověk je prostě úžasnej! Tak šikovného hráče na tento nástroj jsem už dlouho neslyšel a to myslím nejen na české poměry. Když si to dáte do hromady vyjde vám výborná rocková hudba (okořeněná sem tam kapkou funky, rock’and’rollu, možná i jazzu) které není v současné „superstars“ přesycené době nikdy dost. Troufám si říci, že tahle skupina by mohla překročit a hranice republiky, když bude mít štěstí. Prostě mi dochází slova…jestli máte rádi opravdu kvalitní muziku, jděte do toho! Jsem přesvědčen, že o této skupině ještě uslyšíme!

Profa

 

 -> Annie's Trip - Demo 2004: RECENZE DEMA ze serveru Metal Swamp

Tak jsem se konečně dostal k tomu, abych zrecenzoval poslední počin mých oblíbenců na alternativně-rockové brněnské scéně - neboli "Demo 2004" kapely Annie's Trip... Anička je na tripu! A že je to trip nadmíru zábavný a povedený, na to můžete vzít jed (nebo že by snad nějakou tu drogu?) Trocha historických faktů nikomu neuškodí a tak to vezmeme pěkně od prostředka, protože zase nechci psát sáhodlouhé a nudné eseje, proto vězte, že před časem došlo v kapele k personální rošádě a na místě zpěváka nyní divočí jistý Robert alias Joker, který si z nás dělá srandu, neboť je ve skutečnosti Pokorný:o) Ti, kdož tvoří ono původní jádro kapely jsou: kytarový ekvilibrista Aivn, neméně zručný basák Ondra a příjemně vzletný bicmen Carlos. Ptáte se tedy, cože nám může taková sestava nadělit za hudební počin? A ptáte se správně, protože počin skrývající se na inkriminované bílé placce opravdu stojí za to... Jde o směsici svižného alternativního rocku s příměsemi funky a blues (no, možná by se tam našla ještě trocha něčeho dalšího), ovšem pozor, nejde o žádné uslzelé zaláskované cajdáky, ale o pěknou porci našláplého rock'n'rollu! Navíc z hudby čiší až neuvěřitelná pozitivní energie, která je znát hlavně při živých vystoupeních. Písničky jsou zpěvné a po několika posleších dobře zapamatovatelné, kytarové melodie jsou hravé a zároveň úderné, příjemně hitové, avšak netuctové, prostě přesně podle mého gusta. Je to zkrátka hudba, která osloví každého vnímavého a komercí nezkaženého posluchače! Podané výkony jsou na opravdu vysoké úrovni, trošičku pozadu, ale jen minimálně, zůstává v některých pasážích vokál, ovšem stále je to výkon na hony vzdálený šedi popíkového průměru dnešního českého mainstreamu. Podle toho, co mohu posoudit, se texty zabývají jak sociálně-kritickou, tak vztahově-přemýšlivou a jinou tématikou, takže o nějakém stereotypu nemůže být ani řeč. Zvuk ze studia Forest se opravdu povedl, čímž se jeho věhlas jistě ještě rozšíří. Můžete si tak vychutnat krásně čistý zvuk všech nástrojů i zpěvu, což jistě jen potěší ucho (nebo raději obě uši) potencionálního posluchače. Jediným "mínusem" tohoto CD tak zůstává, stejně jako u o dva roky staršího bratříčka, jeho délka čítající pouhé 4 skladby, proto je to také demo, že... takže jsou to, zdá se, opět chechtáky, co nedovoluje dobré hudbě dostat se na světlo Bobovo. A že kluci mají materiálu dost, o tom se můžete přesvědčit na kterémkoliv jejich vystoupení. Prostě už by to chtělo plnohodnotné album... producenti a sponzoři, zamyslete se!!!

Figy: 85%, 16. 04. 2005

 

 -> Annie's Trip | Stará pekárna | 28.10. | Brno: RECENZE KONCERTU ze serveru Freemusic

 Už v osm hodin natřískaná Stará pekárna s napětím (i když to možná ani ne) očekávala koncert brněnských rock&funk&fuck&rollových Annie's Trip, takže ani nebylo důvodů začátek příliš protahovat. Jejich vlastní definici žánrového zařazení bych trochu poupravila, aby nevznikl dojem nějaké extrémní alternativněí nestravitelnosti. Nebránila bych se odkazu na dobu, kdy se kapela jmenovala Zastavárna Blues Band, protože (pravda trochu divočejší) stopy rhytm and blues tam zůstaly, jako třeba v Game. Stejným způsobem, jakým vás tady přesvědčí o vlivu blues, to funguje u Cigarettes and Whiskey (funk) nebo Think About It (punkpop). Při výčtu, kam až kapela svůj styl přesahuje (jazz, pacifický nu-metal), můžete nabýt dojmu, že každá skladba je takřečeno "jiná ves". Ne, není: na to je frontmanův hlas příliš specifický, jeho projev dává songům cejch vnitřní podobnosti.

Křížení stylů zvládá výborně nejen zpěvák, ale i kapela - kytarové vyhrávky a efekty ustupovaly base přesně tam, kde bylo třeba. Z playlistu složeného z obou demonahrávek Whatever a Annie's trip a několika nových skladeb rozhodně vynikly Don't Get Me Wrong, zmíněná Game, Letter a Unhappy Man. Koncert na Pekárně byl rozlučkový: Radek v kapele končí a na postu ho střídá Robert, o poznání větší exhibicionista a šoumen. Poslední věci, které kapela odehrála v novém složení, ukazaly, že to bude odklon od hlubokých melodických blues tónů a přiblížení se vyřvanějšímu punku. Jak jim to bude v novém šlapat si můžete poslechnout 4. prosince, kdy kapela vystoupí v brněnském Emvéčku.